---------------
---------------
---------------
náhodné slovo

mani

sperma

---------------
---------------
fráze týdne

Siapa nama Anda? - Nama saya Pepa.

Jak se jmenujete? - Jmenuji se Pepa.

---------------


Indonésie: nová image stability a prosperity?

„Kolos na vratkých nohou“, jak byla země ještě nedávno kvůli množství separatistických a komunálních konfliktů označována, potvrdil nastavený demokratický kurs, přičemž zakormidloval více k politickému středu a stabilitě. V třetích demokratických parlamentních volbách od pádu generála Suharta v květnu 1998 a zahájení demokratické transformace se nejlidnatější země jihovýchodní Asie rozhodla pro kontinuitu, reformní politiku a hospodářský růst spojovaný s postavou vládnoucího prezidenta Susila Bambanga Yudhoyona, když jeho Demokratické straně podle posledních předběžných výsledků dalo svůj pětina ze 170 milionů voličů.

De facto referendem o současném prezidentovi Susilovi Bambangu Yudhoyonovi se staly dubnové parlamentní volby v Indonésii. A tento kultivovaný, ale charismatický politik, který v prvních přímých prezidentských volbách v roce 2004 hladce porazil tehdejší prezidentku Megawati Sukarnoputri, v tomto referendu jednoznačně uspěl. Jde sice zatím jen o úspěch dílčí, protože volby prezidentské ho teprve čekají v červenci, nicméně jeho Demokratická strana (Partai Demokrat – PD) ve volbách do zastupitelstev všech úrovní s přehledem zvítězila. A pokud skutečně získá potřebných dvacet procent křesel ve 560-členné Sněmovně reprezentantů (Dewan Perwakilan Rakyat), bude moci nominovat svého kandidáta do nadcházejících prezidentských voleb, aniž by musela jít do koalice s jinou stranou. To dává jejímu kandidátovi, kterým přirozeně nebude nikdo jiný než prezident, hovorově přezdívaný SBY, silnou pozici i pro jednání týkajících budování nové vládní koalice i při volbě viceprezidentského kandidáta.

Oproti tomu její největší rivalové GOLKAR (Golongan Karya neboli Funkční skupiny), „státostrana“ bývalého suhartovského režimu a dosavadní nejsilnější vládní strana, a PDI-P (Demokratická strana Indonésie zápasu), vedená bývalou prezidentkou, nejenže utrpěly porážku, ale zaznamenaly značný odliv hlasů. V případě Golkaru je třetinový propad (z 21,5 na 14,5 procenta) o to markantnější, že vítězná Demokratická strana, která v minulých volbách skončila až na pátém místě s pouhými 7,5 procenty hlasů, nyní svoji podporu ztrojnásobila.

Faktem ale zůstává, že existence Demokratické strany (PD), která vznikla teprve v roce 2001 víceméně jako politický nástroj ke zvolení SBY prezidentem, doslova stojí a padá s jeho osobou. To nepřímo potvrdil ministr obrany Juwono Sudarsono, který není spojován s žádnou politickou stranou, jenž přičítá vítězství PD právě „důvěře voličů v charakter a integritu osobnosti“ prezidenta (The Jakarta Post, 10/4/2009).

Z celkového počtu 38 politických hnutí (v Acehu kandidovalo dalších šest lokálních stran), které se ucházely o hlasy voličů, překročilo dvouapůlprocentní limit potřebný pro vstup do sněmovny devět uskupení. Za silnou trojkou tak zůstaly čtyři více či méně islámské strany a dvě nové populistické partaje vedené bývalými generály. Z nich si nejlépe vedla Strana spravedlnosti a prosperity (Partai Keadilan Sejahtera - PKS), která získala osm procent, a která by se teoreticky mohla stát king makerem neboli rozhodujícím jazýčkem na vahách v případě, že Demokratická strana prezidenta Yudhoyona bude pokračovat v partnerství s Golkarem.

Tato strana má ze všech islámsky orientovaných hnutí nejvypjatější náboženskou agendu spojenou se snahou o prosazení co nejvíce prvků šaría´tského práva na národní úrovni a někteří její vysoce postavení členové se údajně hlásí k wahhábismu, takže její případná vládní role není dobrou zprávou pro zemi, kterou obchází strašák latentní islamizace.
Na druhou stranu v celkovém součtu islámské strany zaznamenaly ztrátu okolo 15 procent a dvě z nich – PAN (Partai Amanat Nasional – Strana národního mandátu) a PKB (Partai Kebangkitan Bangsa – Strana obrody národa) – se snažily islámskou rétoriku nenápadně obrousit tak, aby byly přístupnější širší voličské základně, ale současně neztratily voliče, kterým islámská agenda konvenuje.

Jaké nakonec bude uspořádání vládní koalice nebude do uzávěrky tohoto vydání s jistotou známo, byť ihned od oznámení prvních předběžných výsledků začala probíhat intenzivní jednání mezi všemi stranami. Volba koaličních partnerů přirozeně zásadním způsobem ovlivňuje prosazování zákonů a tím pádem i fungování vlády. Indonésie je sice republika prezidentského typu, kde prezident je současně předsedou vlády, současně prvky zastupitelské demokracie hrají čím dál tím větší roli, a proto veškerá klíčová rozhodnutí kabinetu musí ratifikovat parlament.

Finální podobu vlády tedy ukáže až vývoj následujících týdnů a rovněž oficiální výsledky budou známy až v druhém květnovém týdnu. Jisté však je, že hrdá Javánka a dcera prvního indonéského prezidenta Sukarna Megawati bude o prezidentský post bojovat do posledního dechu, přestože jí voliči dali v těchto parlamentních a minulých prezidentských volbách jasně najevo, že už pro ně není „matkou národa“ (ibu bangsa) a její strana s největší pravděpodobností zůstane největší opoziční stranou.

Pokusme se nyní zhodnotit, jak si ve své funkci prezidenta a šéfa kabinetu vedl Susilo Bambang Yudhoyono, díky němuž Demokratická strana ve volbách zvítězila. Od té doby, co Indonésie po pádu dlouholetého autoritářského vládce Suharta a jeho represivního režimu v květnu 1998 zahájila cestu k demokracii, se na postu prezidenta vystřídali již čtyři politici, ovšem jen ten poslední – současný prezident Yudhoyono – doslouží plné funkční období, na rozdíl od svých předchůdců, kteří v úřadu strávili v průměru jen rok a půl. I tento fakt může přispívat k určité stabilitě a relativní prosperitě, kterou SBY ztělesňuje.

Parlamentní volby také proběhly v době, kdy se indonéskému hospodářství relativně daří. I navzdory probíhající krizi, která již druhým rokem ochromuje globální ekonomiku, si Indonésie drží 3,5 procentní růst a spotřebitelská důvěra je nejvyšší za posledních 18 měsíců. To je ve srovnání s okolními zeměmi záviděníhodný výsledek, který SBY rád veřejně přičítá úspěšné politice svého kabinetu.

Úspěšné tažení proti terorismu

Velmi podstatné jsou ovšem bezpečnostní úspěchy Indonésie v posledních pěti letech, přestože po pádu režimu generála Suharta zemi hrozila územní dezintegrace a propad do spirály komunálního násilí. V letech 2000–2005 zemi rovněž paralyzovala série teroristických atentátů provedených militantními islamisty. Ty se indonéským bezpečnostním složkám díky soustředěnému úsilí a mezinárodní spolupráci (Indonésie je považována USA za důležitého spojence v boji proti teroru) podařilo eliminovat a také v zásadě ukončit i separatistické a etnonáboženské konflikty. Byli dopadeni, odsouzeni a popraveni pachatelé bombového atentátu v balijské Kutě v roce 2002, síť Jemaah Islamiyah, militantně islamistické organizace napojené na al-Káidu, byla prakticky zničena, podařilo se ukončit třicetiletou občanskou válku mezi separatisty a centrální vládou v Acehu. Smírem rovněž skončil konflikt na Molukách a nejhorší násilí mezi křesťany a muslimy bylo zažehnáno i na středním Sulawesi.
Problematickou oblastí Indonésie nadále zůstává Západní Papua, kde sílí napětí mezi původními Papuánci a migranty z Jávy a ze Sulawesi, a to jak ekonomických a politických, tak náboženských důvodů (nové křesťanské denominace vs. saláfisté a příznivci islámského hnutí Hizb-ut Tahrir).

Jako pozitivní lze hodnotit také omezení značného vlivu armády na politiku, za předchozího režimu oficiálně zakotveného v doktríně zvané dwifungsi neboli „dvojí funkce“ – tedy obranná a politická. V současnosti armádní špičky nejenže nemohou kandidovat na politické posty, ale ani vojáci v aktivní službě (410 000 mužů) nemají volební právo. Šest bývalých generálů se sice hodlá ucházet o prezidentský úřad (včetně takových „řezníků“ jako je Wiranto z populistické strany Hanura), ovšem očekává se, že armáda zůstane i nadále apolitická (Economist 4-10/4/2009).

Boj s korupcí nese dílčí výsledky

Prezident Yudhoyono také zvolil jako jednu z priorit svého programu boj proti hluboce zakořeněné korupci a tento plán dílčí úspěchy přináší. Byly zavedeny zákony na zprůhlednění zadávání státních zakázek a kvalitnější kontrolu státních výdajů. Za mříže putovali šéf indonéské elektrárenské společnosti PLN, acežský guvernér a bývalý ministr pro náboženství. Bývalý kleptokrat Suharto ovšem kvůli zdravotnímu stavu za korupci a zpronevěru nikdy odsouzen nebyl, což vyvolávalo dojem, že Yudhoyono, sám generál za éry Suhartova Nového řádu, nemá zájem ty skutečně mocné posílat za mříže. Ostatně přítomnost mnoha postav spojených s bývalým režimem v soudnictví a státní správě je vedle korupce jedním z nejzávažnějších problémů, se kterými se mladá indonéská demokracie potýká. Tento fakt ostatně vysvětluje, proč jen minimum zločinů spáchaných armádou v Acehu či na Východním Timoru bylo vyšetřeno a spravedlivě potrestáno.

Kontroverzní zůstává Yudhoyonova role v otázce plíživé islamizace země. Na jedné straně prezident stojí v čele bezpečnostních složek, které tvrdě zasáhly proti islámským teroristům, na straně druhé jsou však tiše tolerováni gangsteři v islámských róbách (např. Fórum obránců islámu, FPI), kteří napadají modlitebny, organizace a jednotlivce, které považují za kacířské nebo odpadlické. V legální rovině se tento postoj projevil schválením kontroverzního a vágně definovaného „antipornografického“ zákona, který, byť byl nakonec přijat v té umírněnější podobě, může být použit proti rituálům náboženských a etnických menšin nebo či umění, které budou shledány „erotickými“ – a nemusí jít jen zákaz některých tradičních či moderních tanců nebo tradičních oděvů.

Regionální cíle, globální dosah

Prezident Susilo díky své erudici, důvěryhodnosti a výborné angličtině sbírá cenné body také v zahraničí. Sebevědomí indonéské zahraniční politiky tak s rostoucí politickou a ekonomickou stabilizací narůstá. Indonésie byla již od dob nástupu generála Suharta k moci velmi aktivní v oblasti regionální spolupráce– Suharto sám stál u zrodu ASEANu, za jehož přirozeného vůdce se Indonésie vždy považovala. Nyní, kdy země má díky slibně se rozvíjející demokracii slušný kredit v zahraničí, se Indonésie snaží etablovat nejen jako regionální lídr, ale také aktivní hráč na širším mezinárodním poli. Poslední vystoupení prezidenta Yudhoyona na London School of Economics and Political Science (LSE) den před summitem G20 sebevědomí ostrovní velmoci potvrdilo už jen svým názvem: Regional role, global reach. Indonésie se nespokojuje pouze s rolí tahouna regionální kooperace v jihovýchodní Asii, snaží se být proaktivní i ve spolupráci s východoasijskými partnery v rámci platformy ASEAN Plus Three – tedy s Čínou, Japonskem a Korejskou republikou, ale dokonce i v nejširším možném významu sousloví východoasijská spolupráce, tedy včetně Indie, Austrálie a Nového Zélandu (řeč SBY na LSE, 31/3/2009, www.presidensby.info ).

Byť to patrně není všeobecně známo, Indonésie, která je spíše mediálně proslulá přírodními katastrofami, terorismem či separatismem, má na co navazovat – hlavně v oblasti diplomatických intervencí. K jejím největším úspěchům se řadí její úspěšné spolupředsednictví mírového procesu v Kambodži na přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale tím její diplomatická úsilí neskončila. Indonésie se významně zapojila i do dalších mírových operací OSN, včetně izraelsko-palestinského konfliktu (na Indonésii jako významnou muslimskou zemi se jako mediátora často spoléhá palestinský Hamás a Indonésie dlouhodobě zasazuje o vytvoření samostatného palestinského státu), v Libanonu, kam vyslala kontingent o síle 1000 vojáků, v Bosně a Somálsku (www.indonesia-pretoria.org). Jako aktivní účastník Regionálního fóra ASEAN se zasadil o mírovou dohodu mezi filipínskou centrální vládou a islámskými separatisty na jihu země (MNLF). Indonésie také působila jako prostředník při navázání dialogu mezi světovým společenstvím a vojenskou juntou v Myanmě po brutálním zásahu proti buddhistickým mnichům spojeným s hnutím šafránové revoluce i tehdy, kdy tamní režim bránil vstupu mezinárodním humanitárním organizacím po ničivém úderu cyklonu Nargis v květnu 2008 a právě ASEAN zde funguje jako platforma pro alespoň bazální komunikaci s myanmarským režimem.
V tomto směru hodlá Indonésie pod vedením prezidenta Yudhoyona pokračovat a realizovat principy postsuhartovské „otevřené a aktivní politiky“ (politik bebas aktif), zahájené již jeho předchůdci Abdurrahmanem Wahidem a Megawati Sukarnoputri. Je jasné, že zkušený politik jako SBY se v případě svého znovuzvolení bude snažit dobrou zahraniční image své země prodat i na domácím poli a tuto reputaci nadále posilovat.

Indonéština.cz - soudní překlady a tlumočení z indonéštiny