---------------
---------------
---------------
náhodné slovo

irama

rytmus, tempo, kadence

---------------
---------------
fráze týdne

Siapa nama Anda? - Nama saya Pepa.

Jak se jmenujete? - Jmenuji se Pepa.

---------------


Naděje pro zemi slzí a krve

Je smutnou ironií osudu, že to byla právě vlna tsunami, která umístila indonéskou provincii Aceh na mapu světa. Humanitární katastrofa, které během několika chvil padlo za oběť čtvrt milionu Acežanů, a nutnost řešit její následky, přitáhla k této doposud opomíjené části světa nejen pozornost médií, ala také přivedla k jednacímu stolu představitele obou znesvářených stran konfliktu, který téměř třicet let sužuje tuto oblast. A zdá se, že poprvé v dějinách je na straně indonéské vlády a snad i exilových vůdců separatistického Hnutí za svobodný Aceh (GAM) skutečná ochota vyjednávat a vůle ke kompromisu.

Jednání mezi vládou Indonéské republiky a exilovou vládou GAM, která proběhla o posledním lednovém víkendu v poněkud utajené atmosféře na barokním zámku Koenigstedt nedaleko finských Helsinek, pomohl zprostředkovat zkušený vyjednavač, bývalý finský prezident Martti Ahtisaari, místopředseda Iniciativy krizového managementu. Výsledky těchto nejsou a ani nemohou být zatím nijak závratné – vždyť jde o první podobné rozhovory od krachu posledních jednání v roce 2002, který vedl k masivní vojenské invazi indonéské armády do Acehu v roce 2003 – ale mírný optimismus je snad na místě. Podle indonéského viceprezidenta Jusufa Kally byla jednání „tvrdá, ale konstruktivní“, a indonéská vláda pevně věří, že se podaří nalézt cestu k ukončení konfliktu mezi vládními vojsky a Hnutím za svobodný Aceh, které bojuje za nezávislost Acehu od roku 1976.

O tom, že jsou tato jednání průlomová, svědčí především fakt, že je indonéská vláda nebrala na lehkou váhu a oproti dřívějším vyjednáváním nevyslala jen diplomaty, ale skutečné špičky své administrativy. Misi vedl ministr pro spravedlnost a lidská práva Hamid Awaluddin, podporován ministrem zahraničí Hassanem Wirajudou a vrchním ministrem pro bezpečnost Widodo Adi Sutjiptem. O vůli zmírnit humanitární krizi a ukončit občanskou válku i hovoří i samotný fakt, že je Jakarta ochotna s Hasanem di Tirem a dalšími členy exilové vlády GAM vůbec vyjednávat. Bývalá prezidentka Megawati totiž nekompromisně žádala, aby Švédsko, kde představitelé GAMu dlouhodobě žijí, tyto osoby jakožto zločince spojené s povstáním Indonéské republice vydalo.

Je jasné, že toto kolo jednání je jen prvním krokem na dlouhé a nerovné cestě k úplnému vyřešení acežského problému, která bude trvat nejméně několik let. Obě strany se zatím bez váhání dohodly na příměří po dobu trvání záchranných akcí a rekonstrukce základní infrastruktury (Podle některých zdrojů armáda přesto během od 26.prosince loňského roku zabila na 120 rebelů).

Podle některých zdrojů sice třídenní jednání v Helskinách nakonec skončila o den dříve bez konkrétního výsledku, ale pozdější vývoj událostí znovu přinesl spíše pozitivní zprávy. Indonéský viceprezident Jusuf Kalla, který se mj. osobně zasazuje o ukončení násilí mezi muslimy a křesťany ve východní Indonésii, si je vědom toho, že jedno kolo podobných jednání nemůže vyřešit takto složitý konflikt. Podle něj se připravuje další kolo jednání pod záštitou Marttiho Ahtisaariho na konec tohoto měsíce a další jedno nebo dvě by měly ještě následovat.

Hlavním bodem a zřejmě i kamenem úrazu následujících rozhovorů bude shodnout se na šíři autonomie pro tuto „odbojnou“ indonéskou provincii, které se Indonésie nemůže ani nehodlá z mnoha důvodů vzdát. To ostatně potvrdil před několika dny Kalla tvrzením, že dvěma základními aspekty jejich politiky pro vyjednávání je: „…že nebude vyžadována bezpodmínečná kapitulace (ze strany povstalců) a oni (tito povstalci) nezískají nezávislost.“

Na druhé straně, exilový prezident GAMu Hasan di Tiro, nemocný starý muž, který se považuje za přímého potomka posledního acežského sultána, si dlouho představoval Aceh budoucnosti jako moderní sultanát, v jehož čele bude stát on sám. Přesto přese všechno je snad možné se domnívat, že on a jeho exiloví kolegové od této myšlenky ustoupí a posléze přijmou nabídku Jakarty na širokou autonomii pro Aceh v rámci Indonéské republiky. Jsem přesvědčen o tom, že v dlouhodobém horizontu jim ani nic jiného nezbývá, pokud nechtějí zapříčinit další krveprolití.

GAM navíc již několik let ztrácí podporu obyčejných acežských lidí, z nichž většina dnes chce už jen prostě v klidu žít a tato touha je přirozeně ještě mnohem silnější nyní - v situaci, kdy vlna tsunami zmařila život každého dvacátého Acežana, kdy je více než půl milionu lidí bez domova, kdy statisíce lidí žijí v depresích ze ztráty svých blízkých, domova a živobytí. Lidem v takových podmínkách je, troufám si říci, poměrně jedno, pod jakou správou budou žít, pokud se jejich život co nejdříve vrátí k přijatelnému normálu. Samozřejmě za předpokladu, že tato (indonéská) administrativa jednou provždy skoncuje s terorizováním obyvatel, vězněním bez soudu, únosy, znásilňování žen a vraždami, což dosud byla běžná praxe příslušníků indonéské armády a elitních policejních jednotek, které přišly region „zpacifikovat“.

S přítomností zahraničních vojsk, humanitárních pracovníků a pozorovatelů se podobné jevy zatím minimalizovaly a navíc indonéská armáda teď získává body za své nasazení při obnově Acehu, kde vládní vojáci většinou dělají tu nejhorší práci jako odklízení mrtvých těl apod. A jak vyplývá z logiky věci, Jakarta nastalou situaci využívá k posílení své vojenské přítomnosti v tomto „žhavém“ regionu, takže případné budoucí vojenské akce ze strany rebelů, kterých je kolem 5 000, byť jsou dobře vycvičeni, by byly předem ztracené.

Vláda bude muset výrazně přehodnotit i finanční stránku věci, aby z přírodního bohatství provincie v podobě zemního plynu a ropy těžila nejen centrální vláda a zkorumpovaní úředníci v Jakartě i Banda Acehu, dosazení ústředím (jen pro zajímavost: bývalý guvernér provincie je momentálně ve vazbě a čelí obviněním z mnohonásobné korupce), ale především obyčejní místní lidé, kterých zde žijí čtyři miliony.

Indonéský kabinet se ovšem nyní rozhodl vsadit na jinou, pro jiné symbolickou, ale pro ortodoxní acežské muslimy velmi důležitou kartu - náboženství. Aceh, někdy označovaný jako „Brána do Mekky“, byv první oblastí na území dnešní Indonésie, kde byl islám ve 13.století přijat a odkud se začal šířit po souostroví, představuje nejortodoxnější provincii této nejlidnatější muslimské země. Islámský zákon šarí´a zde určuje mnohé aspekty každodenního života od manželství až po obchod, i když ne v takové šíři, jako například v Íránu či Afghánistánu. Navíc za Suhartovy autokratické vlády byly tyto tendence, které lokální vládci prosazovali, silně omezovány. Patrně právě proto indonéská vláda nyní velmi chytře přišla s návrhem „vybudovat z Acehu bezpečnou oblast bez přírodních katastrof…aniž by byla opomenuta unikátnost Acehu, jeho islámské dědictví a tradice,“ což řekl indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono na konferenci s tureckým premiérem Erdoganem, který den předtím zasaženou provincii navštívil a mj. jménem Turecka přislíbil nezanedbatelnou hospodářskou pomoc.

Může se tedy zdát, že se indonéská vláda snaží získat na svoji stranu co nejvíce Acežanů významnou materiální pomocí a náboženskými ústupky pro případ, že by jednání s GAM zkrachovala, a Jakarta měla díky vzrůstající podpoře řadových obyvatel větší legitimitu než separatisté. Pokud by to ukončilo 29 let trvající občanskou válku, která si vyžádala přes 12 000 životů, bylo by to jen dobře. Doufejme však, že GAM bude ochoten přistoupit na rozumný kompromis v podobě široké autonomie a prosazování šarí´y se nerozšíří po celé Indonésii. V době, kdy jsou v této zemi objevují vážně míněné návrhy na zřízení mravnostní policie, zavedení trestnosti cizoložství a dokonce líbání na veřejnosti, je taková tendence krajně alarmující. Ale to už je jiná problematika, které by měl být věnován další článek.

Indonéština.cz - soudní překlady a tlumočení z indonéštiny